Děsí mě, kolik je na světě blbců…

… a ještě víc mě děsí, jak mě to pokaždé překvapí. Člověk by měl znát svého nepřítele. Myslím, že něco v podobném smyslu jednou psal Miloš Čermák ve spojitosti s přáteli na Facebooku. Jmenovalo se to myslím “Hýčkejte si svého blbce”? Člověk si kolem sebe vytváří síť přátel, které mají stejné smýšlení jako on. Obklopují se stále stejným typem lidí, protože mu to tak vyhovuje a cítí se mezi nimi dobře. A postupem času tak získá falešný obraz o světě a o tom, jak lidé smýšlí. Neví, co se děje za hranicí jeho skupiny přátel. Zná jen svůj “píseček” a pak, když se potká s někým cizím, hlava mu to prostě nebere, jak někdo může smýšlet tak rozdílně. 

Všechno je spolu neskutečně provázané. Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem optimista. Alespoň v tom, kam spěje tento svět a tak podobně… však víte, o čem mluvím. Ale může to být tím, že zkrátka jen žiji mezi lidmi, kteří zastávají stejné hodnoty jako já. Jako třeba toleranci. Žiji v bublině. A proto mě pokaždé vyděsí, když vidím, jak netolerantní, hloupý a omezený někdo dokáže být. 

To je dokazuje geniálnost přísloví “Přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž”, nebo tak nějak. Určitě jsem to teď dost parafrázovala. Ale jsou to velmi užitečná slova. Když se nebudete stranit svých nepřátel, nebo jednoduše lidí, o který si myslíte, že jsou blbí jak tágo, stanete se chytřejšími. Už vás pak nepřekvapí, když potkáte dalšího blbce. Rozšíří vám to zkrátka obzory. 

Takže teď mě prosím omluvte, jdu si sehnat nějakého blbce…