Co asi lidé potřebují připomenout

Zásady slušného chování a běžné mezilidské komunikace se pomalu ale jistě vytrácí z naší společnosti. Někdy je příčinou pouhá bezohlednost, někdy neznalost a někdy krátká paměť. Každopádně si v posledních měsících stále častěji všímám ve svém okolí všudypřítomné nevychovanosti a ignorance. Stojí proto za připomenutí pár zásad, které by se nikdy neměly z našich myslí vytratit!

  • Když kašlete, kýcháte, či jinak podobně chrchláte, dejte si ruku (nejlépe s kapesníkem) před ústa. Nepotřebuji mít vaše bacily (nebo cokoliv jiného vašeho) po celém obličeji (či kdekoliv jinde ve své blízkosti)!
  • I ta kráva zabučí, když někdo vejde do kravína. 
  • Pustit v tramvaji, metru, autobuse staršího člověka a těhotnou ženu sednout je slušnost. Poděkovat za to je také slušnost! 
  • Nejdříve se vychází, potom se vchází! To plat u jakýchkoliv dveří, obzvláště v tramvaji, metru atp.!
  • … také existuje cosi jako “s dovolením”!
  • Vaše pracovní či soukromé hovory opravdu nezajímají celý autobus! Ať už mluvíte po telefonu, nebo se spolucestujícím!
  • V létě je otevřená obuv nutnost, stejně tak jako pedikúra. Vaše kopyta ale rovněž nikoho nezajímají.
  • Ještě jednou mi někdo foukne cigaretový kouř do obličeje a já přísahám na svou čest, že ten člověk zakusí můj hněv způsobem, jaký nebude příjemný ani mně.
  • Slovy Krytona: “No, pominu ten rámus a odpudivý chrčivý zvuk a přejdu rovnou k té nejodpornější fázi, kdy vždycky, skutečně pokaždé, co se vysmrkáte, musíte kapesník rozevřít a prohlédnout si obsah. Nechápu, proč! Co čekáte, že tam uvidíte? Snad Gauguinovy Tahiťanky? Obličej Madonny? Neobjevený Shakespearův sonet?”
  • Fronty jsou otravné, to uznávám, nicméně je slušné se holt zařadit a neremcat, natož předbíhat! (Ale vyjednávat se dá vždycky a lidé jsou mnohdy ochotni člověka pustit dřív, ale jeden musí umět požádat, že!!)
  • A vůbec… slova “prosím vás” jsou hodně mocná, stejně tak jako “děkuji”. 
  • A vůbec vůbec… koukejte se, co se kolem vás děje a buďte trochu ohleduplní. 

Děkuji!